Českým internetem
se šíří text dermatoložky MUDr. Alice Tomkové. Čtyři kouzelná
písmena „MUDr.“ jsou pro mnohé stále automatickou zárukou
odbornosti a nekritickému přijetí bez ohledu na to, že skutečná
odbornost dr. Tomkové se s problematikou míjí a možná i proto
jsou v textu uvedena četná nepravdivá a manipulující tvrzení.
Některé z nich se pokusím uvést na pravou míru nebo alespoň okomentovat.
„Očkování
neznamená, že neonemocním, neznamená, že nebudu přenašeč –
znamená to tedy, že i očkovaná mohu kohokoliv nakazit.“
Zdánlivě
správná úvaha, ale fakticky je to ignorantství. Záměrně píšu
ignorantství, protože lékař bez ohledu na obor by měl rozpoznat
zásadní nesprávnost této úvahy. Jakýkoliv preventivní,
diagnostický a terapeutický zákrok je zatížen nejistotou, často
i vážnými riziky. Například rozsáhlý chirurgický výkon může
zabránit smrti, která by bez něj téměř jistě přišla do
několika měsíců, zcela výjimečně až za několik let, ale je
malé riziko, že pacient během operace zemře. Provádět takovou
operaci? Neprovádět? Problém má už dávno řešení. A není to
to, které ve své úvaze předvedla dr. Tomková, tedy co není
zcela jisté, to odmítat. Je to vážení rizik. Proto i u očkování
je třeba se ptát na rizika. A s těmi se to má tak, že i očkovaný
skutečně může onemocnět a i očkovaný skutečně může být
přenašečem. Riziko onemocnění se ale dramaticky snižuje,
efektivita je vysoká. To dokládají nejen data z III. fáze
klinického testování, ale i aktuální zkušenosti z Izraele.
Co
se týče toho, že je očkovaný přenašeč, tak k tomu stále
nejsou solidní data. Data ze studie před registrací naznačují,
že očkovaný sice přenašečem být může, ale že je jako zdroj
infekce méně efektivní než neočkovaný. Navíc pokud by byla
většina populace chráněna očkováním, není to až tak
důležité.
„Odhaduje
se, že do konce února to bude 70% populace.“
U
takového údaje by bylo třeba uvést zdroj. Mně známé odhady
hovoří o tom, že v nějaké podobě prodělala infekci v nanejvýš
pětina populace a do konce února rozhodně nelze očekávat tak
dramatický růst.
„Nezná
se doba, po kterou nás očkování může chránit – virus mutuje
3x rychleji než chřipka – to se budeme nechávat očkovat 3x
ročně, pořád? Do konce našich dnů? Kdo toto bude platit? Komu
to přinese profit?“
Zde
dr. Tomková nejspíš vědomě lže. Ve skutečnosti je už od jara
dobře známo, že SARS-CoV-2 mutuje pomaleji než virus chřipky (viz např. nebo).
Tedy
nové varianty, kterým se podaří obejít imunitu navozenou
očkováním, lze očekávat. Naštěstí pro nás se vir nemůže
měnit zcela libovolně, proto je také většina mutací buď
neživotaschopných (nový mutant není schopen dalšího množení),
nebo synonymních z hlediska fenotypu (chování viru včetně jeho
antigenních vlastností se nemění). I v případě, že dojde ke
změně biologického chování viru, může být vakcína nadále účinná.
Samozřejmě
že lze očekávat, že dříve nebo později se objeví nový kmen,
na který bude očkování fungovat slabě, nebo dokonce vůbec. Na
to se ale lze připravit podobným způsobem, jakým se zvládá
například očkování proti výrazně plastičtější chřipce.
„Princip
vakcíny Pfizer a ostatních vakcín na podkladě m-RNA je zcela
nový, nevyzkoušený, bez dlouhodobých testů.“
Ve
skutečnosti je princip mRNA vakcín poměrně starý, první vážné
pokusy s mRNA vakcínou se datují na přelom 20. a 21. století.
V
souvislosti s epidemiemi SARS a MERS bylo do fáze téměř
klinického testování dotaženo několik konceptů vakcín. RNA
vakcíny mezi nimi nebyly (problémy s malou stabilitou RNA), ale
například DNA vakcíny ano. Na tomto intenzivním vývoji, který
nebyl dotažen do klinického zkoušení, stavěl současný překotný
vývoj vakcín na SARS-CoV-2.
Tvrzení,
že je systém mRNA vakcín nevyzkoušený, je polopravda. Ve
skutečnosti musel být řádně testován před uvedením na trh.
Probíhaly studie na zvířecích modelech a proběhlo řádné
klinické testování. Zrychlení bylo dosaženo zrychlením všeho,
jen ne zkrácením doby vlastních testů. To, co skutečně chybí,
jsou dlouhodobé testy na lidech, ale něco takového se dělá až
po schválení a uvedení na trh. Viz např.
https://doi.org/10.1056/NEJMoa2034577
Kromě
toho mají RNA vakcíny i jiné aplikace než jen prevenci infekčních
onemocnění. Přinejmenším z hlediska nežádoucích účinků lze
čerpat zkušenosti i z tohoto zdroje. Jen pro ilustraci zmiňuji
přehledový článek z roku 2014, který diskutuje využití RNA
vakcín v terapii karcinomu prostaty.
„Jedná
se o zásah do genetiky svalových buněk.“
Nejedná
se o zásah genetiky ve smyslu zásahu do trvalé genetické
informace. Paní doktorka by měla z doby svých studií vědět, co
je mRNA, a měla by i vědět, že v našich buňkách neexistuje
mechanismus, jak by se mRNA dostala zpět do jádra.
„Velmi
pravděpodobné jsou i autoimunitní reakce na tuto vakcínu, tzn. že
náš organismus bude reagovat na své vlastní buňky. Nezná se
její efekt na vznik nádorových onemocnění, na reprodukci, na
genetiku…“
Paní
doktorka zřejmě vlastní zcela unikátní biologii, nebo už dávno
zapomněla i to málo z biologie, co se musela jako studentka naučit.
A tyto informace nahradila něčím, co pro náš druh jednoduše
není pravda.
Ve
stručnosti, rizika, i biologicky nepravděpodobná, je nutné
očekávat a cíleně po nich pátrat. Riziko, že by vakcína proti
COVID způsobila autoimunitní onemocnění, je v zásadě
hypotetické. Přesto se spekulace o možných mechanismech, pokud jsou seriózní, berou vážně.
Efekt
na vznik nádorových onemocnění je krajně nepravděpodobný z
toho prostého důvodu, že mRNA vakcína neovlivňuje DNA ani
buněčnou proliferaci a v dosud provedených testech nebylo
zachyceno riziko maligního zvratu. K tomu jsou samozřejmě dosavadní výsledky z testování na modelech a s klinických studií v jiných indikacích.
Vliv
na reprodukci je vzhledem k mechanismu účinku a podání krajně
nepravděpodobný. Jistě, pokud si někdo aplikuje vakcínu omylem
do gonád, negativní vliv tu bude. Ale není to scénář, kterého
by bylo třeba se příliš obávat. Na druhou stranu je třeba
zdůraznit, že obecně se rizika reprodukční toxicity berou velmi
vážně a sledují se, zda náhodou něco takového nehrozí.
„Virus
SARS-CoV-2 není ebola, jeho úmrtnost ani smrtnost není veliká, je
to především mediální virus, který má zakrýt ekonomickou
krizi.“
Ano,
smrtnost eboly je 50 až 90 %, zatímco vlastní smrtnost COVIDu je
„jen“ kolem jednoho procenta. Jenže epidemie eboly mají lokální
explozivní charakter, zatímco COVID se šíří více pozvolna a
tak postihne více lidí. Například velká epidemie eboly v západní
Africe (2013-2016) si oficiálně vyžádala přes 11 tisíc
potvrzených obětí, epidemie COVID si jen v České republice
vyžádala za zhruba rok svého trvání více než 15 tisíc
potvrzených obětí.
Úmrtí
na COVID není jediný problém. Problém je, že několik procent
nemocných má tak těžký průběh, že je nutná jejich
hospitalizace i na několik týdnů. Vzhledem k počtu nakažených
je tak narušeno fungování nemocnic, protože je zcela zahlcena
kapacita systému. Tím roste riziko nepřímých obětí v důsledku
přetíženého zdravotnictví. Další problém je to, že u části
nemocných mohou postinfekční obtíže přetrvávat dlouhodobě.
Tím je dále zatěžován systém zdravotnictví.
„Existuje
lék Isoprinosine, který je v léčbě velmi úspěšný, ale
záměrně se jeho efekt nezveřejňuje.“
Ve
skutečnosti neexistuje žádný důkaz účinnosti.
Lékař, který rezolutně tvrdí opak, buď vědomě lže, nebo mu
unikají naprosté základy toho, jak funguje skutečná medicína
21. století, tedy medicína založená na důkazech.
„Nelze
se nechávat očkovat do konce života – a to vždy na mutaci viru,
která už je ale stejně stará…“
Přesně
takovým způsobem se nechávám – a budu nechávat – očkovat
proti chřipce. A kupodivu to funguje i u plastičtější chřipky,
takže není důvod se domnívat, že by byl problém stabilnější
SARS-CoV-2, zejména když je vakcína založena na technologii,
která je v principu pružnější než klasické vakcíny.
„Jsme
svědky nebývalého nárůstu úzkostí a deprese, což nahrává
rizikovým faktorům pro tzv. „rychlé“ smrti, jako jsou mozkové
mrtvice a srdeční infarkty.“
Chyba
této úvahy spočívá v tom, že se odkazuje na nemožné srovnání.
Srovnáním totiž není svět s nařízenými omezeními, srovnáním
je svět s neřízeným průběhem infekce, tedy svět nejspíš
mnohem horší.
„Počet
sebevražd se ztrojnásobil (9. 11. 2020 Medical Tribune).“
Odkazovaný článek
hovoří o nárůstu depresí a myšlenek na sebevraždy. Dokonce
výslovně uvádí, že nejde o spáchané sebevraždy. Něco
takového lze hodnotit jen jako drzou lež; drzou z toho důvodu, že
její odhalení je snadné, stačí si přečíst článek v Medical Tribune.
„Dochází
k omezování standardní, necovidové, lékařské péče…“
To všechno je
pravda, ale příčinou nejsou opatření omezující pandemie,
příčinou je pandemie.
„Virus
si žije svým životem, restrikce ho nezastavují, onemocní i ti,
co se chrání. Kdo se nechrání, neznamená, že onemocní.“
Ve skutečnosti
důsledná a promyšlená omezení dokáží virus zastavit. Země
jako třeba Austrálie, Nový Zéland, Taiwan nebo Vietnam kombinací
důsledných opatření včetně restrikcí tam, kde to je nutné,
drží infekci pod kontrolou.
„Přibývá
ekzémů rukou, mikrobiálních ekzémů obličeje, přibývá
bakteriálních zánětů dýchacích cest a plic – protože roušky
brání zdravému dýchání. “
Pro tvrzení o
přibývání ekzémů chybí důkazy. Bez důkazů není věrohodný
ani univerzitní profesor, natož pěšák dermatologie.
Stojí za to
připomenout, že údajné zdravotní komplikace s roušek a
respirátorů patří do základní výbavy desinformátorů.