motto: Zdravý selský rozum je vynikající nástroj při úvahách souvisejících s distribucí hnoje. Problém je, že když se přímočaře použije v medicíně, může to také vést k parádnímu pohnojení. Demonstrujme hnojem.
Představme si vísku Kotěhůlky. Třicet chalup, třicet chlévů, třicet hnojnišť. Kotěhůlky nedávno postihla pohroma, za kterou může stará Vomáčková. Do Vomáčky pořád hučela, že Pepík je chytrej jako vopice, že by se měl učit a že z něj něco bude. A stalo se, Pepík studuje agronomii. Má už skoro dostudováno, píše diplomovou práci. A jako správný Kotěhůlský patriot píše diplomku o rodné vsi. O hnoji, rozhodl se chemicky analyzovat chlevský hnůj ze všech hnojništ v Kotěhůlkách. A co čert nechtěl, zjistil, že jeho rodný hnůj obsahuje vesměs jen tři desetiny promile draslíku (kvalitní chlévský hnůj obsahuje šest desetin promile hořčíku) a nějakých třináct procent organických látek (kvalitní chlévský hnůj obsahuje osmnáct procent organických látek).
Naštěstí tu jsou Tonda Krcál a Franta Hundesscher. Ti se nebojí ničeho. Tonda už jako kluk dokázal počůrat z posedu hajného a Franta se nebojí jezdit s traktorem, který má deset let propadlou technickou. Ti dva hrdinové se vypravili za děkanem příslušné fakulty, aby mu to řádně vytmavili. Tonda i Franta mají svá hnojniště, pečují o ně s patriotickou láskou a jaké jim nerostou fazole. A hrách. A jednou omylem i špenát, ale ten nežrala ani stará Rašplovic koza, takže o tom škoda mluvit. No a proto mají dojem, že jejich hnůj je kvalitní. Tak ať Pepík laskavě nešíří poplašné zprávy o špatné kvalitě hnoje v Kotěhůlkách. A to ani v tom skleníku od hnoje odtržených elit na agronomické fakultě. Protože Kotěhůlky jsou hnojařská velmoc!
Kde udělali Tonda a Franta chybu? Jako autor jsem je nechal udělat chyb několik - a je dost dobře možné, že některé jsem jim přidal jako bonus vlastní nepozorností:
1. Pepík analyzoval složení všech hnojnišť, Tonda a Franta mají jen to své, ale zobecňují na celé Kotěhůlky. Tonda a Franta tak vlastně zkouší zpochybnit data statisticky silnější daty statisticky slabšími.
2. Pepík má k dispozici výsledky analýzy složení, zatímco Tonda a Franta mají jen svůj dojem. Tonda a Franta se tak vlastně pokoušejí zpochybnit parametr věcně silnější (složení hnoje) parametrem slabším (dojem z vlastní úrody). Nemusí to být vždy očividné, ale poměrně častým selháním při laickém posuzování věcné síly příslušného parametru je jeho subjektivnost (zde: výnosy ze záhonků si počítají jen skutečně vášniví zahrádkáři), nepříliš vzácné je i přehlížení setrvačnosti (zde: zejména u méně náročných plodin nějakou dobu trvá, než se špatně hnojená půda vyčerpá).
3. I kdyby nakrásně měli Tonda a Franta nejlepší hnůj široko daleko, nebyl by to argument proti zjištění, že průměrná kvalita hnoje v Kotěhůlkách není dobrá. Dva reprezentanti Kotěhůlek, kteří sami sebe vybrali jako reprezentanty hnoje, totiž mohou (mohou, nemusí!) mít tak nadprůměrný hnůj, že může být kvalitní i v případě, že povšechně stojí kotěhůlský hnůj za starou bačkoru.
4. Pepík se v našem příběhu neangažuje, zatímco Tonda a Franta táhnou na emoce. To asi nemá ani cenu příliš komentovat. Boj za záchranu Kotěhůlek a za věčnou slávu jejich hnoje známe z médií. Věčná sláva mrvy není argument.
