Jedenáct permoníků vydalo prohlášení jménem důlní správy k pěstování tulipánů. Tulipán přítel člověka. Sice ani jeden z nich tulipánům pořádně nerozuměl, ale Freezula, mozek celé skupiny, byl zároveň vrchní důlní, tedy permoníky volený hlavní reprezentant dolu. Takže vlastně nevadilo, že dva z permoníků ani nevěděli, co jsou tulipány. Autorita vrchního důlního to všechno zaštítila. Tulipány se lidem mimo důl většinou líbí, zejména těm, kteří se o ně nemusí starat. Takže jejich pocit, že Freezula je jejich člověk, či spíše permoník, sílil.
Freezula nebyl lecjaký vrchní důlní. Freezula měl z minulosti několik vroubků. Třeba když permoník Hamerula podváděl s vykazováním narubané rudy, zasahoval do jednání štolové komise tak, že ho v lepším případě jen komplikoval. Zlí jazykové se také nepěkně vyjadřovali o jeho spolupráci s obchodníkem Hauscálem. Takže není divu, že když se volil nový vrchní důlní, Freezula volby prohrál. Nestal se dokonce ani poddůlním, nadkladívkovým nebo podmajzlíkem. Permoníci ho prostě nechtěli volit.
To mu ale nevadilo. Lidé si ho pamatovali jako přítele tulipánů. Přítel tulipánů nemůže být špatný člověk. Ani když je permoník. Takže když byly volby do městské rady, permoník Freezula se stal šepmistem. A možná se jednou stane i purkmistrem. Držme mu palce!
Z nezapočatého cyklu Jedna krátká vzpomínka na duben 2020.
